Begónie - Jak pěstovat Begónie

Hlízy begónií si již od začátku března můžeme nechat naklíčit při teplotě 15-20ºC v tmavé místnosti. Po objevení klíčku přistoupíme k zakořenění hlízy. Připravíme si pěstební substrát složený ze 2/3 rašeliny a 1/3 písku. Pokud sázíme hlízu bez klíčku, vždy dbáme na to, abychom ji nevysadili obráceně. Horní stranu hlízy poznáme bezpečně podle místa loňského stonku, který se zpravidla nachází na prohloubené či rovné části hlízy.

Hlízy si dáme zakořenit do truhlíku či hlubší misky s odtokem vody či drenáží na vzdálenost 10-15 cm od sebe. Po naplnění truhlíku substrátem povrch lehce urovnáme a hlízu zamáčkneme tak, aby celá byla v mírném dolíku. Okraje hlízy zahrneme substrátem tak, že z hlízy zůstane vidět pouze onen dolík či prohlubeň, odkud začnou rašit listy. Truhlík zalijeme a přikryjeme sklem nebo fólií, abychom snadněji udrželi vysokou vzdušnou vlhkost. Substrát nesmí přeschnout, ale ani nesmí být přemokřen. Ponecháme v tmavé místnosti při teplotě 18 - 20ºC.

Asi po 10-14 dnech přemístíme truhlíky na světlo. Po vytvoření 3-4 pravých listů jsou rostliny již dobře prokořeněné a připravené na konečnou výsadbu. Během dubna a května rostliny s balem rozsadíme na vzdálenost 20-25 cm. Kultivary bujně rostoucí dáváme 30 cm i více od sebe. Substrát volíme obdobný pouze s tím rozdílem, že použijeme více kompostové zeminy.

Poměr směs:

Zásobním orgánem je víceletá, ploše až miskovitě kulovitá hlíza dosahující průměru 6 – 8 cm. Velikost hlízy je závislá na kultivaru a stáří hlízy. U starších exemplářů bývají běžné hlízy průměru 12 – 15 cm. Hlíza je kryta tlustou vrstvou pokožkových buněk, které se zúčastňují na tvorbě kořenů. Proto se pokožka nesmí poškodit při manipulaci s hlízami. Kořeny většinou vyrůstají ze spodních dvou třetin hlízy. Vzrostné vrcholy jsou umístěny na horní straně hlízy. Na jaře po nástupu příznivých světelných a tepelných podmínek vyrůstá z hlízy většinou několik dužnatých, převážně větvených lodyh dorůstajících v závislosti na kultivaru až 40 cm. Charakteristické pro begónie jsou dlouze srdčité, nesouměrné listy dosahující často značných rozměrů. Květy jsou jednopohlavné a samčí i samičí květy se vyskytují na téže rostlině (jednodomé rostliny). Rozkvétají od května a kvetou pouze při dlouhém dnu (doba osvětlení minimálně 14 hod.). Vegetaci končí s příchodem mrazů. Nadzemní části ani zásobní orgány nejsou mrazuvzdorné.

Všechny skupiny hlíznatých begónií bez ohledu na to, zda se pěstují ve volné půdě nebo v nádobách, vyžadují pohostinné stanoviště a lehkou, propustnou, kyselou půdu s dostatečnou zásobou humusu. Během vegetace nesnášejí ani krátkodobé přeschnutí. Snáze tolerují zcela zastíněné stanoviště než sluneční polohu. Vysazují se v zásadě až po 20. květnu, když nastoupilo trvale teplé počasí. Hloubka výsadby je 2 – 3 cm. Zakoupené rostliny jsou většinou schopny přímé výsadby. Vlastní hlízy je třeba nejpozději od konce března přepěstovat, a to v lískách nebo květináčích při teplotě kolem 20°C. jakmile hlízy začnou rašit, musí se umístit na plné světlo. Během vegetace je třeba každých 14 dní přihnojovat hnojivem pro pokojové květiny. Pozor však na popálení listů! Před výsadbou na stanoviště je nutno rostliny opatrně otužit na stinném místě. Pro trvalé pěstování v květináčích se používají nádoby s minimálním průměrem 12 cm. Hlízy se sklízejí po zmrznutí lodyh. Zbytek lodyhy i kořeny se opatrně odstraní teprve po několikatýdenním osušení hlíz. Hlízy se skladují při teplotě pod 10 °C ve vlhčí místnosti nebo v suché rašelině. Begónie se rozmnožují rozřezáváním velkých hlíz po narašení. Na každé části musí být vyvinut alespoň jeden vzrostný vrchol. Řezané rány se ošetří dřevěným uhlím a nechají několik hodin zaschnout. Rozmnožování semeny je v domácích podmínkách neproveditelné pro mikroskopickou velikost semen (v 1 g osiva je 40 – 45 tisíc jedinců). Rozmnožování řízky je problematické.

Begónie se používají do květináčů, balkónových nádob i do volné půdy.



Více zde: http://www.cibuloviny.com/druhy-cibulovin/begonia-tuberhybrida-begonie-kysala/
  • 1/3 rašeliny
  • 2/3 kompostu a trochu písku.

Begonie má ráda dost vody, ale nesmí být trvale přemokřena. Každých 10-14 dní během kvetení je žádoucí rostliny přihnojovat jakýmkoliv univrzálním hnojivem.

Rozkvétají od května a kvetou pouze při dlouhém dnu (doba osvětlení minimálně 14 hod.). Vegetaci končí s příchodem mrazů. Nadzemní části ani zásobní orgány nejsou mrazuvzdorné.

Všechny skupiny hlíznatých begónií bez ohledu na to, zda se pěstují ve volné půdě nebo v nádobách, vyžadují vlhkou, propustnou, kyselou půdu s dostatečnou zásobou humusu. Během vegetace nesnášejí ani krátkodobé přeschnutí. Snáze tolerují zcela zastíněné stanoviště než sluneční polohu. Vysazují se v zásadě až po 20. květnu, když nastoupilo trvale teplé počasí. Hloubka výsadby je 2 – 3 cm. Pro trvalé pěstování v květináčích se používají nádoby s minimálním průměrem 12 cm. Hlízy se sklízejí po zmrznutí lodyh. Zbytek lodyhy i kořeny se opatrně odstraní teprve po několikatýdenním osušení hlíz. Hlízy se skladují při teplotě pod 10 °C ve vlhčí místnosti nebo v suché rašelině.

Begónie se používají do květináčů, balkónových nádob i do volné půdy.

sobním orgánem je víceletá, ploše až miskovitě kulovitá hlíza dosahující průměru 6 – 8 cm. Velikost hlízy je závislá na kultivaru a stáří hlízy. U starších exemplářů bývají běžné hlízy průměru 12 – 15 cm. Hlíza je kryta tlustou vrstvou pokožkových buněk, které se zúčastňují na tvorbě kořenů. Proto se pokožka nesmí poškodit při manipulaci s hlízami. Kořeny většinou vyrůstají ze spodních dvou třetin hlízy. Vzrostné vrcholy jsou umístěny na horní straně hlízy. Na jaře po nástupu příznivých světelných a tepelných podmínek vyrůstá z hlízy většinou několik dužnatých, převážně větvených lodyh dorůstajících v závislosti na kultivaru až 40 cm. Charakteristické pro begónie jsou dlouze srdčité, nesouměrné listy dosahující často značných rozměrů. Květy jsou jednopohlavné a samčí i samičí květy se vyskytují na téže rostlině (jednodomé rostliny). Rozkvétají od května a kvetou pouze při dlouhém dnu (doba osvětlení minimálně 14 hod.). Vegetaci končí s příchodem mrazů. Nadzemní části ani zásobní orgány nejsou mrazuvzdorné.

U nás můžete vybírat z těchto odrůd: www.narcisy.cz/begonie/ 

Všechny skupiny hlíznatých begónií bez ohledu na to, zda se pěstují ve volné půdě nebo v nádobách, vyžadují pohostinné stanoviště a lehkou, propustnou, kyselou půdu s dostatečnou zásobou humusu. Během vegetace nesnášejí ani krátkodobé přeschnutí. Snáze tolerují zcela zastíněné stanoviště než sluneční polohu. Vysazují se v zásadě až po 20. květnu, když nastoupilo trvale teplé počasí. Hloubka výsadby je 2 – 3 cm. Zakoupené rostliny jsou většinou schopny přímé výsadby. Vlastní hlízy je třeba nejpozději od konce března přepěstovat, a to v lískách nebo květináčích při teplotě kolem 20°C. jakmile hlízy začnou rašit, musí se umístit na plné světlo. Během vegetace je třeba každých 14 dní přihnojovat hnojivem pro pokojové květiny. Pozor však na popálení listů! Před výsadbou na stanoviště je nutno rostliny opatrně otužit na stinném místě. Pro trvalé pěstování v květináčích se používají nádoby s minimálním průměrem 12 cm. Hlízy se sklízejí po zmrznutí lodyh. Zbytek lodyhy i kořeny se opatrně odstraní teprve po několikatýdenním osušení hlíz. Hlízy se skladují při teplotě pod 10 °C ve vlhčí místnosti nebo v suché rašelině. Begónie se rozmnožují rozřezáváním velkých hlíz po narašení. Na každé části musí být vyvinut alespoň jeden vzrostný vrchol. Řezané rány se ošetří dřevěným uhlím a nechají několik hodin zaschnout. Rozmnožování semeny je v domácích podmínkách neproveditelné pro mikroskopickou velikost semen (v 1 g osiva je 40 – 45 tisíc jedinců). Rozmnožování řízky je problematické.

Begónie se používají do květináčů, balkónových nádob i do volné půdy.



Více zde: http://www.cibuloviny.com/druhy-cibulovin/begonia-tuberhybrida-begonie-kysala/

ásobním orgánem je víceletá, ploše až miskovitě kulovitá hlíza dosahující průměru 6 – 8 cm. Velikost hlízy je závislá na kultivaru a stáří hlízy. U starších exemplářů bývají běžné hlízy průměru 12 – 15 cm. Hlíza je kryta tlustou vrstvou pokožkových buněk, které se zúčastňují na tvorbě kořenů. Proto se pokožka nesmí poškodit při manipulaci s hlízami. Kořeny většinou vyrůstají ze spodních dvou třetin hlízy. Vzrostné vrcholy jsou umístěny na horní straně hlízy. Na jaře po nástupu příznivých světelných a tepelných podmínek vyrůstá z hlízy většinou několik dužnatých, převážně větvených lodyh dorůstajících v závislosti na kultivaru až 40 cm. Charakteristické pro begónie jsou dlouze srdčité, nesouměrné listy dosahující často značných rozměrů. Květy jsou jednopohlavné a samčí i samičí květy se vyskytují na téže rostlině (jednodomé rostliny). Rozkvétají od května a kvetou pouze při dlouhém dnu (doba osvětlení minimálně 14 hod.). Vegetaci končí s příchodem mrazů. Nadzemní části ani zásobní orgány nejsou mrazuvzdorné.

Všechny skupiny hlíznatých begónií bez ohledu na to, zda se pěstují ve volné půdě nebo v nádobách, vyžadují pohostinné stanoviště a lehkou, propustnou, kyselou půdu s dostatečnou zásobou humusu. Během vegetace nesnášejí ani krátkodobé přeschnutí. Snáze tolerují zcela zastíněné stanoviště než sluneční polohu. Vysazují se v zásadě až po 20. květnu, když nastoupilo trvale teplé počasí. Hloubka výsadby je 2 – 3 cm. Zakoupené rostliny jsou většinou schopny přímé výsadby. Vlastní hlízy je třeba nejpozději od konce března přepěstovat, a to v lískách nebo květináčích při teplotě kolem 20°C. jakmile hlízy začnou rašit, musí se umístit na plné světlo. Během vegetace je třeba každých 14 dní přihnojovat hnojivem pro pokojové květiny. Pozor však na popálení listů! Před výsadbou na stanoviště je nutno rostliny opatrně otužit na stinném místě. Pro trvalé pěstování v květináčích se používají nádoby s minimálním průměrem 12 cm. Hlízy se sklízejí po zmrznutí lodyh. Zbytek lodyhy i kořeny se opatrně odstraní teprve po několikatýdenním osušení hlíz. Hlízy se skladují při teplotě pod 10 °C ve vlhčí místnosti nebo v suché rašelině. Begónie se rozmnožují rozřezáváním velkých hlíz po narašení. Na každé části musí být vyvinut alespoň jeden vzrostný vrchol. Řezané rány se ošetří dřevěným uhlím a nechají několik hodin zaschnout. Rozmnožování semeny je v domácích podmínkách neproveditelné pro mikroskopickou velikost semen (v 1 g osiva je 40 – 45 tisíc jedinců). Rozmnožování řízky je problematické.

Begónie se používají do květináčů, balkónových nádob i do volné půdy.



Více zde: http://www.cibuloviny.com/druhy-cibulovin/begonia-tuberhybrida-begonie-kysala/

ásobním orgánem je víceletá, ploše až miskovitě kulovitá hlíza dosahující průměru 6 – 8 cm. Velikost hlízy je závislá na kultivaru a stáří hlízy. U starších exemplářů bývají běžné hlízy průměru 12 – 15 cm. Hlíza je kryta tlustou vrstvou pokožkových buněk, které se zúčastňují na tvorbě kořenů. Proto se pokožka nesmí poškodit při manipulaci s hlízami. Kořeny většinou vyrůstají ze spodních dvou třetin hlízy. Vzrostné vrcholy jsou umístěny na horní straně hlízy. Na jaře po nástupu příznivých světelných a tepelných podmínek vyrůstá z hlízy většinou několik dužnatých, převážně větvených lodyh dorůstajících v závislosti na kultivaru až 40 cm. Charakteristické pro begónie jsou dlouze srdčité, nesouměrné listy dosahující často značných rozměrů. Květy jsou jednopohlavné a samčí i samičí květy se vyskytují na téže rostlině (jednodomé rostliny). Rozkvétají od května a kvetou pouze při dlouhém dnu (doba osvětlení minimálně 14 hod.). Vegetaci končí s příchodem mrazů. Nadzemní části ani zásobní orgány nejsou mrazuvzdorné.

Všechny skupiny hlíznatých begónií bez ohledu na to, zda se pěstují ve volné půdě nebo v nádobách, vyžadují pohostinné stanoviště a lehkou, propustnou, kyselou půdu s dostatečnou zásobou humusu. Během vegetace nesnášejí ani krátkodobé přeschnutí. Snáze tolerují zcela zastíněné stanoviště než sluneční polohu. Vysazují se v zásadě až po 20. květnu, když nastoupilo trvale teplé počasí. Hloubka výsadby je 2 – 3 cm. Zakoupené rostliny jsou většinou schopny přímé výsadby. Vlastní hlízy je třeba nejpozději od konce března přepěstovat, a to v lískách nebo květináčích při teplotě kolem 20°C. jakmile hlízy začnou rašit, musí se umístit na plné světlo. Během vegetace je třeba každých 14 dní přihnojovat hnojivem pro pokojové květiny. Pozor však na popálení listů! Před výsadbou na stanoviště je nutno rostliny opatrně otužit na stinném místě. Pro trvalé pěstování v květináčích se používají nádoby s minimálním průměrem 12 cm. Hlízy se sklízejí po zmrznutí lodyh. Zbytek lodyhy i kořeny se opatrně odstraní teprve po několikatýdenním osušení hlíz. Hlízy se skladují při teplotě pod 10 °C ve vlhčí místnosti nebo v suché rašelině. Begónie se rozmnožují rozřezáváním velkých hlíz po narašení. Na každé části musí být vyvinut alespoň jeden vzrostný vrchol. Řezané rány se ošetří dřevěným uhlím a nechají několik hodin zaschnout. Rozmnožování semeny je v domácích podmínkách neproveditelné pro mikroskopickou velikost semen (v 1 g osiva je 40 – 45 tisíc jedinců). Rozmnožování řízky je problematické.

Begónie se používají do květináčů, balkónových nádob i do volné půdy.



Více zde: http://www.cibuloviny.com/druhy-cibulovin/begonia-tuberhybrida-begonie-kysala/

 

Zásobním orgánem je víceletá, ploše až miskovitě kulovitá hlíza dosahující průměru 6 – 8 cm. V

Více zde: http://www.cibuloviny.com/druhy-cibulovin/begonia-tuberhybrida-begonie-kysala/

ásobním orgánem je víceletá, ploše až miskovitě kulovitá hlíza dosahující průměru 6 – 8 cm. Velikost hlízy je závislá na kultivaru a stáří hlízy. U starších exemplářů bývají běžné hlízy průměru 12 – 15 cm. Hlíza je kryta tlustou vrstvou pokožkových buněk, které se zúčastňují na tvorbě kořenů. Proto se pokožka nesmí poškodit při manipulaci s hlízami. Kořeny většinou vyrůstají ze spodních dvou třetin hlízy. Vzrostné vrcholy jsou umístěny na horní straně hlízy. Na jaře po nástupu příznivých světelných a tepelných podmínek vyrůstá z hlízy většinou několik dužnatých, převážně větvených lodyh dorůstajících v závislosti na kultivaru až 40 cm. Charakteristické pro begónie jsou dlouze srdčité, nesouměrné listy dosahující často značných rozměrů. Květy jsou jednopohlavné a samčí i samičí květy se vyskytují na téže rostlině (jednodomé rostliny). Rozkvétají od května a kvetou pouze při dlouhém dnu (doba osvětlení minimálně 14 hod.). Vegetaci končí s příchodem mrazů. Nadzemní části ani zásobní orgány nejsou mrazuvzdorné.

Všechny skupiny hlíznatých begónií bez ohledu na to, zda se pěstují ve volné půdě nebo v nádobách, vyžadují pohostinné stanoviště a lehkou, propustnou, kyselou půdu s dostatečnou zásobou humusu. Během vegetace nesnášejí ani krátkodobé přeschnutí. Snáze tolerují zcela zastíněné stanoviště než sluneční polohu. Vysazují se v zásadě až po 20. květnu, když nastoupilo trvale teplé počasí. Hloubka výsadby je 2 – 3 cm. Zakoupené rostliny jsou většinou schopny přímé výsadby. Vlastní hlízy je třeba nejpozději od konce března přepěstovat, a to v lískách nebo květináčích při teplotě kolem 20°C. jakmile hlízy začnou rašit, musí se umístit na plné světlo. Během vegetace je třeba každých 14 dní přihnojovat hnojivem pro pokojové květiny. Pozor však na popálení listů! Před výsadbou na stanoviště je nutno rostliny opatrně otužit na stinném místě. Pro trvalé pěstování v květináčích se používají nádoby s minimálním průměrem 12 cm. Hlízy se sklízejí po zmrznutí lodyh. Zbytek lodyhy i kořeny se opatrně odstraní teprve po několikatýdenním osušení hlíz. Hlízy se skladují při teplotě pod 10 °C ve vlhčí místnosti nebo v suché rašelině. Begónie se rozmnožují rozřezáváním velkých hlíz po narašení. Na každé části musí být vyvinut alespoň jeden vzrostný vrchol. Řezané rány se ošetří dřevěným uhlím a nechají několik hodin zaschnout. Rozmnožování semeny je v domácích podmínkách neproveditelné pro mikroskopickou velikost semen (v 1 g osiva je 40 – 45 tisíc jedinců). Rozmnožování řízky je problematické.

Begónie se používají do květináčů, balkónových nádob i do volné půdy.



Více zde: http://www.cibuloviny.com/druhy-cibulovin/begonia-tuberhybrida-begonie-kysala/